denik

ITALY TOUR 2002
23. května 2006 11:37:27 jsem naposled připsal další část
27.ČERVNA- čtvrtek
	Celej den jsme byli ještě v práci a večer jsme začli balit. Teda Oťas měl už zabalíno den předem a Ričmond už šel asi ve dvě z práce aby na balení měl klídek. Ja jsem balil jídlo a všechny potřebný věci a Kristýnka mi sbalila věci na sebe teda pod mojim vedením a nějak jsem si řek, že mikinu ani nějaky pevný boty nepotřebuju. Kristýna se mě pořad ptala jestli nechci aspoň tlustý ponožky, ale na co když se jede na jih :-)) Nakonec ještě, že měl Oťas dvě mikiny. Na Etně se v noci docela hodila a na Stromboli taky. Pevný boty podle mne nejsou potřeba teda na Stromboli by se hodily, ale na Etnu je to v pohodě. Pak jsem měl troje kraťasy pár triček a plavky. (musím říct, že jsem měl nejmín věcí) Vařič od CampingGazu a dvě větší bomby (CV470) stačili na 14dní, ale my jsme měli jen jednu :-)). Na Sicilii jsme doukoupili nejdřím malou, protože neměli velkou a pak jsme museli koupit ještě velkou (víc než půlka zbyla). Postupně jsem zaplňoval kufr, kterej jsem předtím tak krásně vyčistil. Dokonce jsme nezapoměli na toaletní papír. Když jsme o dvě hodiny později o proti plánu vyráželi k Oťasovi byl kurf uplně plnej. Ještě jsem zapoměl, že jsem měl pujčenou autoledničku od Ťoupiho, abz jsme mohli chladit pivka a redbully. Oťas měl sbalino pomocí systému igelitek, kterej jsme vymysleli na cestě do Holandska. Všechny věci jsou v ruzných igelitkách. Je to sice trochu nepřehledné, ale zase se tím nezabere moc místa, takže jsme do už plného kufru narvali a nacpali všechny igelitky (asi tři, taky neměl moc věcí), akorat jsme nechali doma míč na fotbal. Nafasovali jsme rížky a kuřátko od Oťasmamky a chtěli jsme vyrazit, ale zjistili jsme, že nemáme karty a že jsme doma nechali všechny vody v mrazáku :-). Tak jsme se ten kilák vratili a doopravdy vyrazili ze Sadské. Asi kolem půl desatý večer. U Ričmondka v Chuchli jsme byli asi za 40 minut. Když jsme přijíždeli a videli Richarda stát jen s malou igelitkou, tak jsme jásali, že se nám to do kufru krásně vejde. Ale pak ještě vytahnul asi třikrát větší tašku s oblečením. V tý igelitce byli jen pivka. Museli jsme trochu věcí naskládat za okno, takže jsem trochu neviděl dozadu, ale v pohodě. Asi v půl jedenactý jsme vyrazili smě Plzeň, Rozvadov. Na hranice kluci stihli dát tři pivka (dvanáctky 0,5l), takže byli docela veselý a Ričmondek zanedlouho po opuštění země usnul. Ale ještě po načerpání benzínu (přesně ve 23:43) před hranicema si Ričmondek dal Mekrybu u mekáče. Budil se jen vzácně, ale zato docela hlučně projevoval a taky dost sprostě (doprdelepičakdetokurvasme).
28.ČERVNA- pátek
	00:01 Neměcko bylo uplně v pohodě, málo aut. V Rakousku začlo pršet a taky nás kontrolovali jestli máme dálniční nálepku. Teda uplně všechny auta kontrolovali. Nejdřív omezení rychlosti a pak jsme museli sjet z dálnice na takovy odpočívadlo se střechou kde se smělo jet dvacet a asi tak deset až dvacet rakouských policajtu čumělo na sklo, ale zrovna my jsme nemuseli zastavovat a nechali nás projet. Pořad pšelo. Kolem čtvrý jsme projeli Brennerskej průsmyk a řítili se po dálnici směrem na Florencii. Do Florencie jsme dorazili kolem devátý hodiny. Zajeli jsme do centra a parkovali v podzemních gárážích u hlavního vlakového nádraží (Piazza della Stazione). Naštěstí nepršelo, ale takz naštěstí nesvítilo sluníčko. Po návševě mekáče na nádraží za učelem ulevení jsme vyrazili na procházku. Průvodce dělal Oťas a říkal, že to bude příjemná procházka asi na dvě tři hodky. Hnedka u nádražím směrem k řece Arno je kostel Santa Maria Novella z roku 1279 až 1357. Koukli jsme na něj a ničím nás nezaujal ani průvodce nám o něm nic neřekl. Ričmond udělal foto a šli dál. Asi po pěti minutách pomalé chůze jsme došli na most Ponte Santa Trinita, ze ktereho byl krásný výhled na most Ponte Vecchio, který je nejstarší dochovaný most ve městě a je z roku 1345. Na mostě jsou obchůdky se zlatem a šperky. Tyto obchůdky vlastnili dřív řezníci, kováři a koželuhové a do řeky vypouštěli odpad a kvuli hluku a zápachu je v roce 1593 vyhnal velkovévoda Ferdinand I. No to je trochu historie, protože v době navštevy jsem byl totalně otupělej vnímat jakykoliv informace po celonoční jízdě. Néže bysme byli nějaký oblejzači památek, ale když už jsem jeli přes Florencii, proč si jí neprojít. A tak podle plánu průvodce jsme se šli podívat na sochu Michelangelova Davida, kterej prej není daleko. Sice na mapě, kterou Oťas měl už nebyl, ale prý je to hned za okrajem mapy :-). No naštěstí to bylo asi jen dva kilometry, ale pak ten kopec to už průvodce v mapě neměl takže ani nevědel, naměstí Piazzale Michelangelo je na kopci. Aspoň, že tam byl pěknej výhled na město. Nevím kde, ale asi v Japonsku se rodí tolik japonskejch turistů, když můžou bejt zarovej u nás i ve Florencii. Skoro stejnou cestou, ale podél řeky Arno, která byla skoro vyschlá, jsme se vraceli na most Ponte Vecchio. Ričmondek s Oťasem zakoupili každej sedmičku pivka. Stale pomalejší chůzí jsme dorazili na náměstí Piazza della Signoria, kde i náš překvapený průvodce zjistil, že tam stojí druhá kopie Davida. A že jsme se nemuseli trmácet tak daleko a do kopce. Přes stánkaře(něco jako u nás veitnamci) jsme dorazili zpět na parkovště a vzjeli směr Pisa. Je to asi hoďka autem. Když jsme dorazili do města Pisa, vynořil se jinej problém jak najit vež. Mysleli jsme, že když je to vež, že bude vidět, ale není. A značení jako jinde v Itálii bylo fakt špatný. Ale nakonec jsme jí našli. Je tam docela dobrý parkoviště (levný). Už jsme taky byli dost unavený a travička na náměstí Zázraků (Campu dei Miracoli) byla užasná. Ale jako snad všude jsou přitomné stánky se suvenýry (samý sračky). Ani jsme nešli nahoru, ikdyž už se muže a vyrazili jsme směrem na jih, kde asi po sto km jsme měli konečně spát. Protože jsme chtěli ušetřit a taky jsme si říkali, že na sto km nepotřebujem dálnici, a tak jsme jeli po pobřeží po červené. A fakt hrůza :-) spoustu aut a všichni jeli tak 60km/h a ve vesnici asi ještě o polovinu pomaleji a tak asi dvouch hodina jsme dojeli do kempu Camping Rada Etrusca (viz. Kempy) a konečne jsme skočili do moře a pak sprcha a jídlo nějakej ten alkohol a v neposlední řadě spánek.
29.ČERVNA- sobota
	Ráno jsme se tak nějak probrali a po snídani jsme vyrazili dál na jih. Stále jsme jeli po červené silnici N1 (bylo to mnohem lepší než den předtím, občas se vyskytly čtyři pruhy takže se dalo jet i stovkou)a na dálnici A12 jsme najeli asi 90km před Římem. Do Říma jsme nejeli. Nechtěli jsme se tam motat a prohlídnout si jen něco. Zdála se nám lepší možnost jet nebo spiš letět do Říma někdy na víc dní. Takže jsme objeli Řím a po dálnici A1 směrem na Neapol. Po několika zabloudění jsme zdárně dorazili do Pompejí, kde jsme taky chvilku hledali vykopávky :-). Vstupný je 10€. Chtěli jsme slevu, že jsme studenti (až na jednu vyjmku nejsme), ale po otázce odkaď jsme přijeli nám řekli, že občanům z ČR se svely neposkytují a ani ISIC karta nic nezmohla. Ať jdou do pr.... Jinak pompeje? Asi taky po unavě z cesty se nám moc nezamlouvali, ale je to fakt obrovský asi tak na pár hodin chození. A hlavně proběhlo první setkání s Jardou a Péťou. Autobus plný našich spoluobčanů a hlavně tyhle dvojčata a jejich rodiče to byl výkvět, ale to jsme ještě nevěděli, že je potkáme později. Poté jsme šli koupil nějaký víno na večer a ještě jsme pro jistotu koupili skleničky, abysme to nemuseli pít z hrnků. Kupodivu se rozbila během nasledujicích dnů jen jedna. Pak následovala cesta směrem kupodivu zase na jih. V pompejích jsme trochu více bloudili než jsme našli nájezd na dalnici směr Salerno. Chtěli jsme ještě ujet aspoň sto km. Od Salerna už jsou dálnice neplacený. Hned za Salernem jsme sjeli z dálnice a jeli jsme podél moře a hledali příhodné místo na vyspání. A pak to někdo z vozu uviděl. Otevřené vrata a moře. Zajeli jsme někomu na zahradu a Ričmond se svoji vrozenou slušnosti a uměním se dorozumět vyrazil k lidem, kteří na nás divně koukali co jim parkujem na zahradě. Mimochodem k té zahradě patřila i pláž a moře. Ričmond domluvil, že mužeme přespat, ale nesmíme stavit stan. To nám moc nevadilo a šli jsme se hned vykoupat. Super vlny a tak jsme asi hoďku blbli. Vratili jsme se k autu a majitel nám přinesl plachtu abzsme nemuseli spát přímo na zemi. Jen jsme koukali. Za jeho ochotu jsme se dohodli, že mu věnujeme pár (dvě) české pivka. No asi z radosti nám dovolil si sednout ke stolu, kterj měl na zahradě. Takže jsme se měli líp jak v kempu a to jsme ještě nevěděli co nás čeká ráno.
30.ČERVNA- neděle
	Po opravdu komfortním vyspání u pohostinných italů jsme si dali koupačku v moři, který bylo hned za rohem. Ričmond teda nejdřív šel běhat, ale stejně máme podezření, že si odskočil někam za nějakou belissimou (=italská kočka).Když jsme se vrátili k našemu vozu a věcem, čekal tam itoš a majitel pozemku, kde jsme spali, v jedné osobě a nabízel nám sprchu u něj doma a kalíšek dobré brazilské kávy(káva byla itálská silná a malinká, ale musím potvrdit, že fakt vznikající a ještš chci upřesnit, proč Oťas použil obrat "brazilská káva". Měli jsme sebou CD se super muzikou a občas tam byly dialogy z českých veseloher a tohle je zrovna z filmu Kulový blesk). Sprcha nic moc, tekla vařící a čůrkem, za to káva byla vynikající.Na oplátku jsme jim nabídli Becherovku, která jim moc nejela. Nevadí, aspoň jí zbylo ví pro nás. Opustili jsme itoše a vyrazili na cestu do Saint Giovanny, kde bylo přístavište pro trajekty na Sicilii. Cesta byla v pohodě dalnice v mnohém lepší jak na severu placená. Je tam strašně moc mostů a tunelů fakt super práce. Pak čekaní asi deset minut na trajekt. Oťas šel koupit lístky, ale bohužel si nikdo z nás nešimnul, že koupil i zpáteční. Takže na cestě zpět jsme kupovali znova. Ja jsem to zjistil až když jsem začal psát tohle a pořadně jsem si to prohlídnul. Trajekt na Sicílii proběh v pohodě, snad až na to, že Oťas s Ričmondem dělali na přídi pózy po vzoru Titaniku. Trajekt nás hodil až do Messiny, odkud jsme vyrazili do Milazza, kde jsme měli vytipovaný první kemp na sicilské půdě. Průvodce nás navedl, až na Capo di Milazzo, což je skalnatý výběžek za městem, kde jsou v těsném sousedství dva kempy. Ričmond vyjednal nocleh v kempu CAMPING MILAZZO CIVUCCO. Asi proto, že tam byla hezčí recepční než v tom druhým. Stan jsme postavili vedle krajanů z Prahy. Pohodový lidi Zbyňďa s Hankou a jejich dvě dcery, jejichž jména si už nepamatujem. Po večeřijsme začli trochu popíjet a hrát kartičky. Vzhledem k tomu, že česíno odřídil podstatnou část cesty, tak byl děsně utahanej a šel s Kristýnou spát (z pochopitelných důvodů). Oťas s Ričmondem šli prozkoumat dýzu na pobřeží pod kempem. Až po bližším ohledání zjistili, že se jedná o soukromou narozeninovou párty trenéra místního ragbyového týmu. Zadarmo se tam vožrali a nažrali, nechali se porazit v páce od ragbistů a za nesmírného hlaholu v pět ráno ulehli ke spánku. K tomuhle chi dodat jen to, že jsem sice spali, ale jsme se ve tři hodiny ráno probudili po střašném řevu našich sousedů z Prahy, kteří se akorát vrátili z tý oslavy a hlavně asi hodinu se ukládali ke spánku. Všichni i dcery byli zlitý, ale pohodička měli jsme super stínový divadlo :-). Pak jsme zjistili, že Ričmond a Oťas nespěj u stanu. Když už sousedi spali tak jsme se vydali hledat naše spolucestovníky. Viděli jsme už z dálky jak v celý hospodě sedí jen jeden stůl a všechen personál stojí kolem a prosí je, aby vypadli :-). Společne jsme pak dorazili ke stanu za obrovské radosti, že nás viděj a že jsme tam měli být s nima, ale to pro nás zapoměli dojít :-))). Když už jsme byli s Kristýnou zase ve stanu tak na nás Ričmond spad, protože ho Oťas neudržel. Ale pak usnuli snad okamžitě. snad jen, ze ty debilni listky na trajekt jsem koupil blbe proto, ze itos v budce nerozumel moji brilantni nemcine a jeste k tomu cumel na finale fotbalu.brazilie zrovna vedla 2:0.listek, kterej mi dal, tak byl tusim v italstine a vubec jsem mu tudiz nerozumel.zkratka chci podotknout, ze jsem v tom nevine...... druha poznamka se tyka kempu v cefalu.mala drobnost brandy jeste nebyla, ta byla az na etne.v tomdle kempu jsme dopili rx .jeste tam bylo pomerne zajimavy nase hledani mand.kdy jsme zabrousili do mistniho bufiku, kde sedeli nejaky anglicanky a psali pohledy domu.sedli jsme si ke stolu vedle a zacali po nich vyznamne pokukovat a bavit se mezi sebou anglicky.docela prdel, protoze ja anglicky neumi, jen par frazi.mluvili jsme neco na tema jako ze zejtra v palermu mame kseft s benitem, zemu budem prodavat nejaky zbrane a ze potrebujem k tomu obchodu nejake reprezentativni partnerky, protoze to si vyzaduje sicilsky obchodni bonton.pak jsme primo stocili rec na ty anglicanky, ktery se na nas opovrzlive podivali a demonstrativne odesly..... tak to je vse, ale ne ze to tam uvedes,,,,,,

1.ČERVENCE- pondělí
	První noc na Sicílii byla za námi. Probuzení bylo krušný hlavně pro Oťase a Ričmonda, který nebyli ještě úplně fit po prohýřené noci na pláži. Po obědosnídani jsme vyrazili do Milazza doplnit zásoby a zjistit, jak jezdí a kolik stojí lodě na Stromboli. V místním Carrefouru, jeden ze tří hypermarketů, který jsme na Sicílii viděli, víc jich tam asi není, jsme zakoupili kopací míč, který se později ukázal jako výborná pomůcka pro zahnání trudomyslnosti. Po návratu do kempu jsme šli na pláž, kde jsme začali upíjet zásoby nakoupeného pivka a začli samozřejmě hrát karty o plnění různých předem daných úkolů. Například: doplavat k ukotvenému člunu a vlézt do něj , jít se koupat s krásnou italkou, jít se koupat s dcerami od pražáků, dojít na horu do kempu pro pivko, dát chladit víno do mrazáku v místním obchodě apod.Tak uběhlo příjemné odpoledne a večer u Tirénského moře. Při večeři jsme začli rozebírat náš zítřejší odjezd na Stromboli a plánovat další cestu po Sicílii. Tento den byl v plánu jako den odpočinku po dlouhé cestě, neboli celodení válení u moře takže se vlastně vůbec nic nestalo. Jen večer jsme si pujčil z nedalekého bufetu plastové židle a stůl, abysme mohli hrát naš už oblíbené Maho Maho. Padnul demižónek bíleho vychlazeného vína (diky přirozenemu šarmu Ričmonda, který po prohrané serii v Mahu šel dát demižonek do mrazáku v bufetu.
2.ČERVENCE- úterý
	……… valeni na plazi a ja s rich v kempu…. Dojeli jsme do Milazza, odkud měla ve 14:00 odjíždět loď na Stromboli. Slovo měla je tady na správném místě, protože díky silnému větru žádné lodě nejezdily. V jedné z mnoha kanceláří, které jsou přímo naproti přístavu, a kde lze koupit jízdenky, jsme se dozvěděli, žedalší loď popluje možná v 16:30. Vzhledem k tomu, že do odjezdu bylo dost času, zapadli jsme do nějakého přístavního baru, kde jsme ochutnali lahodné točené pivo italské provenience Nastro Azurro. Malá odbočka k pivku na Sicílii:pivo se dá většinou zakoupit v lahvové podobě. Kromě vyhlášených značek jako Heineken, Stella Artois, Foster´s a další lze zakoupit různá lokální pivka, který když jsou vychlazený, tak jsou celkem dobrý. My jsme si oblíbili cenově poměrně dostupný Wührer )námi přezdáívaný fírer). V baru jsme si zahráli další partičku karetní hry Maho Maho.Ričmond prohrál a musel jít koupit lístky na loď. Zjistli však, že dnes už žádná loď nepojede a že tak musíme změnit plán naší cesty. V praktickém provedení to znamenalo vyrazit do městečka Cefalú. Vyjeli jsme po třech pivkach po severním pobřeží směrem na Palermo. Cestou jsme měli podle průvodce vytipovany dvě zastávky, super pláž (tu jsme nenašli) a hotel od nejakého moderniho architekta (ani ten nestal zanic)zkurvenej hotel, kde nic nebylo. Dojeli jsme do kempu asi 2km za městem Cefalu. Rozbalili jsme náš tábor a šli na záchod, kde nás odchytla Slovenka, když slyšela, že mluvíme česky. No říkala, že do Palerma nemáme jezdit autem, že je to nebezpečný. A vůbec se nás pokoušela varovat před nebezpečím Sicilie, ale naštestí jsme jí neposlechli :-) nebo možna jsme měli štestí my. Pak pivko, brandy, demižónek červeneho vína a spánek. To už začla pít i Kristýna takže jsme se nemuseli tak strašně opít, abysme to vypili :-)
3.ČERVENCE- středa
	Poměrně brzo ráno jsme vstali a jeli do města Cefalú. Je to starověké město, které leží u moře pod skálou vzdáleně připomínající klobouk. Asi jako v každém sicilském městě, tak i v Cefalú je celkem hustý provoz. Měli jsme trochu probmy s parkováním, ale nakonec jsme nechali vůz celkem blízko centra. Nejvhodnější parking je u městských pláží v bočních uličkách, kde je sice kumšt najít místo, ale po chvilce objíždění bloků se většinou nějaký místo najde a hlavně je to zadarmo. Šli jsme tedy po promenádě do města, které díky zataženému počasí a úzkými, prázdnými uličkami působilo tajemně. Po pár krocích jsme narazili na arabskou prádelnu o níž Ričmond nejdřív tvrdil, že to byla modlitebna mnichů, kteří klečeli ve vodě a na plochém kameni měli otevřenou bibli. Skutečnost byl taková, že ve vodě se prádlo namočilo a přes kámen se s ním smýkalo, až se vypralo. Prostě taková valcha. Hned za rohem je náměstí s dominantou Cefalú Dóm, který začli stavět v roce 1131. Po nákupní třídě, kde jsou tu a tam rozesety šlechtické paláce, jsme se vraceli k vozu. Cestou jsme ještě řešili problém s toaletou, který každý řešil po svém.Ričmond na stavbě, Oťas v hospodě, Kristýna s Česínem na sebe byli tvrdý a vydrželi to. Ja teda musím říct, že jsme na sebe nebyli tvrdý a byli jsme v tý samý hospodě jako Oťas, ale asi o deset minut dříve takže to asi nevěděl. J Z Cefalú jsme vyrazili směr Palermo. Jeli jsem po severním pobřeží po okresce a každou chvilku jsme projížděli nějakou vesnici. Takže cestovní rychlost byla hodně nízka. V mapě sice byla zanesená dálnice a rok dokončení 2001, ale ve skutečnosti tam byly jen kousky rozestavěné dálnice. Strašení, že Palermo je město neurvalejch ridičů se moc nepotvrdilo. Za zvuků klaksonů jsme v pohodě dojeli do centra, kde jsme v klidu zaparkovali za 0,50€ za hodinu. Cefalú působilo tajemně, tak Palermo je velmi ponuré, špinavé a svérázné město. Kde jinde natrefíte přímo v centru města na chudinské čtvrtě, vrakoviště, tržiště, nádraží a to všechno na jednom místě v okruhu cca 2 km? K parkvání v Palermu asi nelze uvést žádný tip. My jsme parkovali kousek od Quatro Staccione na celkem příjemném parkovišti s ochotným výběrčím poplatků. Po slovech slovenky z kempu v Cefalú jsme mu raději zaplatili víc, jen aby nám euroteláckou feldu pohlídal a nic se nám z ní neztratilo. Dokonce nám obsluha parkoviště poradila, kam se máme jít podívat, ale moc jsme mu nerozuměli a tak jsme nejdřív trochu zmateně chodili po ulicích než jsme se zorientovali. Katedrála, kostel, katakomby (ričmond nechce dovnitř, protože nebude podporovat církev), cesta nazpátek, hledání trhu, bronx, tržiště, Ričmond si málem kupuje kurvu v obchodě s hadrama…….Chvilku nám trvalo než jsme se vymotali z ulic Palerma a nabrali jsme směr Monreale. Tam se prý nachází nejkrásnější katedrála na Sicílii. Aspoň to tvrdí průvodce. Po zkušenostech s těmito tipy jsme čekali nějakou hrůzu, ale docela to šlo. Sice se katedrála opravovala, ale vypadala opravdu impozantně. Zaparkovat se dá hned pod náměstím, na kterém se katedrála nachází. Na italský poměry je to docela dobře značený. Další zastávkou na naší cestě do Eracle Minoa bylo městečko Corleone známe především tím, že se tam narodil kmotr z románu Maria Puza. Do a z Corleone lemuje cestu super krajina plná skal, kopců a vůbec různých terénních nerovností, viz fotky. Opravdu to stojí za to na ně mrknout. V Corleone na nás koukali trochu divně, jako by jsme byli z jiného světa, ale vzhledem k tomu, že už bylo pozdě a čekalo nás ještě asi 150 km, tak jsme to moc neřešili a jeli dál na jihozápad. Italové jsou opravdu mistři ve značení směrů. Někdy cedule nejsou vůbec, jindy jsou, ale záhy končí, nebo jsou, ale pošlou Vás jiným směrem. Chce to hodně velkou dávku trpělivosti a dobrého navigátora, třeba Ričmonda. Po cestě Vám spočítá kolika tunely budete projíždět, kolik kilometrů je před Vámi, kolik Vás jich čeká a další nepostradatelné údaje. Nesmí se ovšem jet přes noc, protože jak už bylo uvedeno, to Ričmond spí a nadává. Takže po chvilce bloudění jsme asi v 9 večer dorazili do přírodní rezervace Eracle Minoa. Je to dlouhá pláž s vápencovými výběžky do moře. Nádhera.Ričmond, který procestoval skoro celý svět, to přirovnal ke Karibiku, akorát tam prý chyběli zahnutý palmy. Vzhledem k tomu, že jsme byli celkem dost upocený a ulepený z cesty, využili jsme super velký vlny, který byly fakt obrovský. Oťase to teda semlelo, že už se pak nekoupal, ale česíno s Ričmondem využívali příboje na plný pecky. Kristýnka mezi tím omrkla nabídku místních plážových hospod. V jedné z nich jsme si pak dopřáli večeřičku s lahodným vínkem. Ještě jsme se přemístili do jednoho baru na pláži, kde jsme porazili pár Heinekenů, pobavili se s domorodci a šli ulehnout ke spánku na pláž. Na pláži jsme spali proto, že nás naštvali v kempu, který byl asi 300metrů od našeho místa spánku. Nechtěli nám nechat auto u stanu. A vlastně to bylo lepší pro nás spánek přímo u auta a u moře co víc si přát J
4.ČERVENCE- čtvrtek
	Noc na pláži byla skvělá. Příjemný větřík vanoucí od moře některé členy posádky (Česíno a Kristýnka) vzbudil už za kuropění a mohli si tak užívat super pláže a moře hned od rozbřesku. Oťas s Ričmondem spali trochu dýl,, protože jako každý večer uléhali kapánek navátý. Nicméně celé dopoledne jsme strávili poleháváním na pláži a koupáním v Mare Mediterraneo. Ričmond opět projevil svoje vyjednávaící schopnosti a domluvil s rekreujícími se Italy zápas v plážovém fotbálku. Hrálo se tři na tři do pěti gólů. Tým Motofoko nastoupil v tomto složení . obrana Ričmond, před ním operující rychlá záložní spojka Oťas a bomber v útoku česíno. Italský tým měl velmi rozmanitou věkovou strukturu mužstva. Zhruba 45 letý týpek levé křídlo, 35 letý plešatec (velmi technicky zdatný) pravé křídlo a asi 12 letý hoch obrana, posléze útok. Vyhráli jsme 5:2 a to nám ještě minimálně tři regulérní góly neuznali, kurvy jedny italský. Oťas si odnesl lehké zranění, a to naražený palec pravé nohy, 45 letej itoš dopad hůř, protože si pohmoždil kotník. Vzhledem k tomu, že se hrálo o pivko, tak jsme byli pozváni na Heinekena do místního baru. Tam nám italové vrátili porážku ve stolním fotbale. Dostali jsme hroznej sekec, tak to tu ani moc rozvádět nebudem.JPo lehkém prospání jsme vyrazili směr Agrigento, kde se nachází staré antické chrámy, které jsou viditelné už ze silnice, takže je nemůžete minout. Je to výhodné, protože samozřejmě opět chybí jako vždy jakékoli orientační ukazatele. Za poměrně drahé vstupné toho moc vidět není. Hlavně je docela nepříjemný, že jednotlivé chrámy jsou poměrně daleko od sebe, a to v šíleném vedru, které bylo, se prakticky snad nedá ujít. Takže jsme obešli památky, které byly na začátku prohlídky a dál jsme nešli. Nejkrásnější chrám, který je zachován, byl v zadní části zhyzděn pódiem a konstrukcí pro natáčení nějakého pořadu pro televizi. To jsme ještě netušili, že podobný vychytávky nás budou čekat ještě v Syrakusách, Ještě je možné navštívit muzea archeologie, ale tam už jsme opravdu nešli a vydali se nazpátek k vozu a vyrazili směr kemp u Syrakus. Se zastávkou v hypermarketu jsme na večer dorazili do kempu v Avole. Po nezbytných hygienických procedurách a přípravě večeře, jsme načli zásoby vína a piva. Asi v deset večer šel česíno a Kristýnkou spát, teda česíno usnul u auta na karimatce, tak ho kristýnka uložila ke spánku a přilehla si k němuJ, Oťas s Ričmondem vyrazili na obhlídku pláže a moře za jasné noci. Přes spoustu šukajících dvojic se dostali až k rybáři, se kterým probrali úskalí nočního lovu. Asi ryby nebraly, protože říkal, že je tam už dvě hodiny a nic nechytil. Dali jsme mu pár drobných rad a šli dál směrem od kempu. Jelikož jsme zjistili, že okružní cesta po pláži kolem kempu nelze provést, protože jsme za prvý zabloudili a za druhý tam byli slepý ulice, tak jsme šli nazpátek tou samou cestou. Opět jsme potkali rybáře, méně šukajících dvojic, až jsme dorazili ke kempu, kde mezitím zavřeli bránu, kterou jsme vešli na pláž. Brána volně přecházela v plot, kterej byl asi 4 m vysokej. Oťas se pokoušel plot zdolat, ale částečně díky alkoholu v krvi a částečně díky špatnému technickému stavu zdolávané překážky (rez a prověšení), si způsobil tržné zranění na pravé ruce a levé noze. Museli jsme tedy celý kemp obejít a na recepci se chvilku dohadovat, aby nás pustili dovnitř. Ulehli jsme ke spánku a čekala nás noc plná komárů a další havětě. Úplně na hovno…… Ja teda musím potvrdit, že přišli hodně pozdě a až ráno jsem se dozvěděl, že se mi to nezdálo, ale že kluci přišli trochu od krve. Mě se teda zdálo, že kluci obchazeli kemp a viděli nějakej stan, u ktereho se válely flašky s chlastem a jak je chtěli brat tak se Oťas pořezal na noze. No prostě přiběh jak svině J